CO NOVÉHO V PROJEKTU LIFE4ZOO ANEB PROČ JE NAŠE ZOO TAK „ROZKOPANÁ“?
V roce 2023 Zoo Liberec a Technická univerzita Liberec uspěly u Evropské komise s projektem v programu LIFE +. Jedná se o vodohospodářský projekt, který řeší kruhové hospodaření s vodou v areálu zoo za použití technologie recirkulace vody FIT4USE. Dalšími partnery projektu jsou Photon Water Technology s. r. o, Universita v Gironě a ZOO Barcelona. Psali jsme ve zpravodaji č. 2/23.
Jen připomeňme, že projekt řeší opětovné využití odpadní vody ve veřejných centrech typu zoo se zaměřením na ochranu vodních zdrojů. Zoo jsou oblasti s vysokou spotřebou vody a různými požadavky na kvalitu.
Cílem projektu je demonstrovat účinnost systému Watersave+ (WS+) pro návštěvnická centra jako komplexního, na míru šitého přístupu k oběhovému vodnímu hospodářství s využitím přístupu FIT4USE (Fit for Purpose). WS+ bude znovu využívat použitou vodu a představuje alternativní způsob zásobování vodou v prostorách typu zoo, který zajistí dostatek vody i v obdobích sucha.
„Konkrétně se vytvoří v areálu Zoo Liberec vodní okruh, do kterého budou mimo jiné zapojena napajedla a koupací bazénky nacházející se v horní části zoo. Do systému bude také svedena větší část dešťové vody. Vše bude procházet nově vybudovanou kořenovou čističkou a filtrací a následně skončí v jezírku. Odtud pak čerpací jednotka vrátí vodu zpět do okruhu. K řízení všech zařízení v systému a k monitorování kvality vody bude využita moderní technologie.“ (Kočí.A., newsletter 2/23)
Nyní jsme na konci roku 2024, co se tedy uskutečnilo v rámci projektu?
Stavět v nejstarší zoo není med. Za dobu fungování zoo se dispozice výběhů a staveb oproti původním plánům měnily, ale stavební dokumentace nejsou aktualizované. V praxi to vypadá tak, že kam se kopne, tam je problém, který je třeba řešit, překreslovat projekt, předělávat rozpočty, což zdržuje a protahuje stavbu. A nyní se tak dostáváme do zimního období, které samo o sobě práce na stavbě komplikuje. Přesto se pomalu ale jistě, krůček po krůčku, blížíme ke konci.
Tapír se již mohl vrátit do své ubikace a je tak opět k vidění pro návštěvníky. Práce v horní části zahrady se z výběhu tapíra přesouvají do výběhu slonů, kde se nyní bude na celý systém napojovat venkovní bazén slonů. Pozorný návštěvník si určitě všimne i kontejnerové úpravny vody a betonových akumulačních nádrží, částečně zapuštěných do země ve výběhu nyal. Tato část systému slouží k sanitaci přečištěné vody před vrácením zpět do bazénů zvířat. Stále intenzivně pokračují práce na separačním filtru v zatáčce pod výběhem nyal, který slouží k oddělení kalů a hrubých nečistot a je to taková mechanická ochrana samotného vertikálního kořenového filtru před zanášením.
Momentálně nás nejvíce tíží kolize výstavby kořenové čistírny s projektem levhartince, kdy je třeba do tělesa kořenovky umístit nosný sloup pro zasíťování výběhu. Informace o kolizi přišla až pět minut po dvanácté, kdy je již vytvořena drenáž a hydroizolace celého tělesa. Jak se však ukazuje, každý problém má své řešení. Znamená to opět zdržení a prodloužení stavby, ale ani takovýto velký zásah do stavby nás nemůže zastavit.
Projekt je to velmi zajímavý, jak environmentálně, tak organizačně. Více se můžete dozvědět, pokud přijdete na seminář „Bez vody to v zoo nejde“, který proběhne 9. 4. 2025. Další informace naleznete zde:
https://divizna.zooliberec.cz/bez-vody-to-v-zoo-nejde/
Lenka Čápová a Aleš Kočí
Práce na projektu ve výběhu nyal a výstavba kořenové čistírny v budoucím výběhu levharta.
Jan Hanel z liberecké zoo odpovídá na záplavu dotazů.
O významu záchranných stanic dětem povídala Ivana Hancvenclová z liberecké stanice ARCHA.
FESTIVAL PŘÍRODOVĚDNÝCH FILMŮ NECHME SE PŘEKVAPOVAT SE VYDAŘIL!
Do Liberce zavítal festival “Nechme se překvapovat” a žákovské publikum zcela zaplnilo jak budovu ZooExpo, tak i promítací sál Severočeského muzea. Hlavním pořadatelem akce byla Česká koalice pro ochranu biodiverzity a spolupracovala na ní také Zoo Liberec. Nejcennějším byl pak unikátní formát – promítnutí filmu doplněné prezentací k tématu a následnou diskusí
s odborníkem na dané téma. Ochutnávku z muzea přinášíme v reportáži.
Prvním snímkem byl dokument Supi – mrchožrouti a následná diskuse. Pokud někdo před tímto blokem pochyboval o tom, že supi jsou superhrdinové, po něm už váhat nemohl. Účastníci se například dozvěděli, že hejno supů dokonale zpracuje uhynulou krávu za 9 minut. Nechyběly ani informace o ochraně mrchožroutů. Současná populace kondorů kalifornských čítající 400 párů je výsledkem pečlivé práce ochranářů, kteří dokázali zachránit druh, který v nejhorším období čítal už jen pouhých 22 jedinců. A co zajímalo žáky? Jestli existuje nějaký vir, který by dokázal zabít supa? Loví supi někdy? Jak dlouho trvá strávit kost? Odpovědi shrnul ornitolog Jan Hanel ze Zoo Liberec. „Na naší planetě není jediný vir, který by dokázal projít zažívacím traktem supa. Supi neloví a strávit kost jim trvá asi jeden den.“
Dokument Záchranné stanice představil síť záchranných stanic pro zvířata v České republice na příkladu Centra Archa a v následné diskusi ho zastupovala jeho vedoucí Ivana Hancvenclová. Po filmu už snad každý bude vědět, že nejlepším způsobem, jak pomoci netopýrovi, který nám vletěl do bytu, je otevřít okno, roztáhnout závěsy a záclony, zhasnout a odejít z místnosti. Že podzimní ježky můžeme nechat v klidu venku zazimovat, nebo že je třeba se vyvarovat sahání na mláďata srn a zajíců.
Kdo měl zájem o novinky přímo z Archy, dozvěděl se, že v letošním roce centrem prošlo už 2800 zvířat a loni to bylo přes 3000. Pracovníci Archy mají cca 500 výjezdů ročně. A co k tématu uvedli žáci? Ukázalo se, že mnoho z nich mělo zkušenost se situací, kdy našli zraněné či opuštěné zvíře. Zmiňovali různé druhy divokých ptáků, netopýry, ale i domácí andulku. Leckdy postupovali správně a s pomocí dospělých se na Archu obrátili. Ostatně konzultací se záchrannou stanicí je ideální vždy začít, ne vždy totiž zvířata potřebují opravdu pomoc člověka.
K hledání nejbližšího místa může pomoci aplikace zvíře v nouzi.
Povídání o invazních druzích nás zavedlo nejen do České republiky, ale i do daleké Austrálie nebo do Španělska, kde invaze papoušků mniších způsobují velké škody v zemědělství. Z USA je příklad krajty tmavé, která v národním parku Everglades decimuje původní populace zvířat. Více o tomto problému např. zde. S publikem po filmu debatoval Jan Vyšinský z Agentury ochrany přírody a krajiny. Ukázalo se, že problémy invazních druhů se nevyhýbají ani Libereckému kraji, netýkavka žláznatá provází tok Jizery, lupina mnoholistá mění složení lučních porostů, a podle zkušeností publika jsou nutrie v Liberci běžné. Téma invazních druhů s sebou přináší i nemalé kontroverze v podobě velkých finančních nákladů na potlačení druhů na jedné straně a na druhé straně je pro mnoho lidí těžké připustit odstranění něčeho tak na první pohled milého, jako je právě nutrie nebo mýval severní. Potká–li kdokoli invazní druh, může ho nahlásit např. pomocí aplikace BioLog.
Všechny představené filmy, včetně těch o plazech a obojživelnících promítaných během festivalu v ZooExpo, můžete vidět na webu CCBC v sekci CCBC do škol.
Michal Řepík