ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA NA TUL: PRAKTICKY A S VÝHLEDEM DO BUDOUCNA
V letním semestru jsme opět zahájili výuku předmětu Environmentální výchova I., který je určen především studentům bakalářského studia Fakulty přírodovědně humanitní a pedagogické na Technické univerzitě v Liberci. Každoročně si jej však zapisují také studenti navazujících magisterských programů, což potvrzuje jeho atraktivitu i praktický přínos napříč studijními stupni. Letos je do kurzu zapsáno celkem 18 studentů.
Předmět je koncipován především prakticky – zaměřuje se na konkrétní ukázky a možnosti, jak environmentální výchovu, vzdělávání a osvětu (EVVO) efektivně uplatňovat ve školní i mimoškolní praxi. Studenti si tak odnášejí nejen teoretické poznatky, ale především inspiraci a dovednosti využitelné ve své budoucí profesi.
V rámci semestru nás čeká vhled do historie EVVO, představení metodických materiálů, návštěva školní zahrady, výprava s odborníkem do terénu či prohlídky zoologické zahrady. Všechny tyto aktivity jsou koncipovány v návaznosti na environmentální vzdělávání a podporují propojení teorie s praxí.
Vzhledem k rostoucímu zájmu o tuto oblast plánujeme v příštím akademickém roce otevřít navazující předmět Environmentální výchova II. Ten bude určen studentům magisterského studia a umožní jim dále prohloubit získané znalosti i praktické zkušenosti.
Mirka Nováková
V rámci výuky studenti představili vlastní výběr knih a publikací EVVO.
Studenti si prakticky vyzkoušeli hru Dešťovka.
Diskuse nad nabídkou literatury k environmentální výchově.
I v prostorách TUL probíhá výuka netradičními formami.
Nedílnou součástí systému je nová kořenová čistička.
Čistou vodu ocení nejen tapír, ale i nosálové.
OD BAZÉNU K POTOKU: JAK FUNGUJE ČIŠTĚNÍ VODY V ZOO?
V průběhu roku 2025 probíhalo v Zoo Liberec systematické monitorování technologie čištění odpadních vod (Watersave+) z vybraných výběhů (sloni a tapíři). Cílem bylo ověřit, jak účinně systém snižuje chemické i mikrobiologické zatížení vody a zda má provoz zoo vliv na okolní vodní prostředí.
Výsledky ukázaly, že voda ze zvířecích bazénů nebyla chemicky výrazně zatížena a technologie Watersafe+ ji dále účinně dočišťovala. V jednotlivých stupních čištění docházelo k postupnému snižování organických látek i fosforu. Z mikrobiologického hlediska byla nejvyšší zátěž zaznamenána na vstupu do systému, což je u tohoto typu provozu očekávatelné. Klíčovým zjištěním je však velmi vysoká účinnost odstranění mikroorganismů, zejména v režimu ultrafiltrace, kde docházelo téměř k úplné eliminaci sledovaných indikátorových bakterií.
Součástí monitoringu bylo také sledování potoka protékajícího areálem zoo a přilehlého rybníka. Nebyl prokázán významný negativní vliv provozu zoo na kvalitu těchto vod. Změny v rybníce souvisely především se sezónní biologickou aktivitou a počasím.
Monitoring tak potvrdil, že použitá moderní technologie čištění umožňuje bezpečné nakládání s vodou v podmínkách zoologické zahrady a přispívá k ochraně životního prostředí v jejím okolí.
Lenka Čápová
TIP NA JARNÍ PRÁZDNINY:
KOMENTOVANÉ PROHLÍDKY ZOO!
Během prohlídky s průvodcem se dozvíte více o každodenním provozu zoo, o chovaných zvířatech a také o plánovaných projektech pro další rozvoj areálu.
Prohlídky jsou zdarma v rámci běžného vstupného. Neváhejte a zajistěte si termín dle vašich možností na odkazu zde.
Díky smysluplné lidské práci se jizerskohorská rašeliniště opět navracejí do své původní podoby.
JIZERSKO-JEŠTĚDSKÝ HORSKÝ SPOLEK = ZÁRUKA KVALITNÍ PÉČE O RAŠELINIŠTĚ JIZERSKÝCH HOR
Jizersko-ještědský horský spolek se již po mnoho let zabývá vodou v krajině. Mezi jeho stěžejní projekty patří revitalizace rašelinišť v Jizerských horách.
Rašeliniště jsou velmi citlivé ekosystémy závislé na vodě. Aby lidskému oku představila svou tajuplnou tvář v jakémkoliv ročním období, je zapotřebí několika faktorů – nepropustné podloží a dostatek srážek. Pokud se voda dokáže zachytit a neodtéká příliš rychle, vytváří se vhodný prostor pro různé typy mechorostů a především rašeliníky.
Právě tyto rostliny mají zavodněné prostředí velmi rády a samy o sobě ji dokážou pojmout ve velkém množství. Biomasa ve spodních zavodněných vrstvách postupně odumírá, bez přístupu vzduchu se však nerozkládá a ukládá se po vrstvách. Vrchní naopak může i nadále růst. Jednotlivé vrstvy spadané biomasy vytváří postupně rašelinu. Její přirozený vznik je velmi pomalý a samotné rašeliniště může mít v našich podmínkách mocnost i přes deset metrů a stáří až k poslední době ledové. Rašeliniště bývají poměrně nehostinná území. Pokud se navíc zaměříme na horská rašeliniště, kde navíc pravidelně mrzne a panují až extrémní podmínky, je jasné, že se zde setkáme se zajímavými a vysoce adaptovanými druhy rostlin a živočichů.
Prohlédněte si video z prací v terénu zde.
Bohužel, tato velmi cenná území byla v minulosti terčem všeobecné intenzifikace hospodaření. Za účelem rozšiřování zejména smrkových porostů, případně zemědělské půdy, byly odvodněny značné plochy rašelinišť. Stovky a tisíce hektarů byly násilně přetvářeny sítěmi odvodňovacích kanálů, které byly hloubeny strojně nebo pomocí výbušnin. Cíl byl jasný – snížit hladinu podzemní vody a území vysušit natolik, aby se v nich dalo hospodařit. Tímto drastickým zásahem byla nenávratně zničena spousta rašeliništních ploch a ty, co se do současnosti dochovaly, bývají jen nepatrnými fragmenty.
Aby se tyto degradující fragmenty rašelinišť podařilo zachránit a udržet při životě, je nutné odstranit funkci odvodňovacích rýh. Lze to udělat různými způsoby, nejčastější je zasypání nebo hrazení. Horský spolek se specializuje na druhou variantu.
V rámci svých revitalizačních aktivit se zaměřil na likvidaci odvodňovacích příkopů v několika lokalitách Jizerských hor. Jsou to Klugeho louka v NPR Rašeliniště Jizerky, PR Nová Louka, pramenná oblast řeky Kamenice, ochranné pásmo NPR Rašeliniště Jizery, PR Vlčí louka nebo PR Na Čihadle. Za více než deset let členové spolku instalovali několik tisíc dřevěných hrázek.
Technicky se jedná o jednoduché dřevěné konstrukce vodorovného nebo svislého typu. U vodorovného typu se kolmo na příkop ručně vykope malý výkop, do kterého se zatlučou nosné kůly. Na ty se postupně přibije jedna řada prken, vloží se geotextilie a celé se překryje další vrstvou prken. Vše se utěsní drny a vykopaným materiálem. U svislého typu se využívá systému pero-drážkovaných fošen, které do sebe snadno zapadají. Nejprve se očistí příkop od napadaného dřeva a kořenů. Následně je ručně zatloukána dřevěná hráz. Postupuje se od středu příkopu do stran. Všechny fošny jsou po zatlučení srovnány dvěma kleštinami.
Veškerá práce je prováděna ručně, včetně donosu materiálu na místo určení. Postupuje se tak s maximální šetrností k revitalizovanému rašeliništi.
Cílem této práce není ani tak zvednout hladinu vody v příkopech. Je to pouze cesta k tomu, aby se proces růstu rašeliniště znovu nastartoval. Ve vodním sloupci se opět začíná ukládat biomasa. Trsy rašeliníků se postupně rozrůstají a příroda si bere zpět, co ji člověk kdysi svým neomaleným zásahem vzal. Za více než deset let je na prvních lokalitách patrné, že revitalizační opatření funguje a rašeliniště opět mohou vázat velké množství vody a postupně ji upouštět do svého okolí, čímž zlepšují mikroklimatické podmínky.
Michal Vinař